Růžový palouček

Růžové paloučky jsou v naší zemi tradičně známy jako místa, kde se podle pověsti loučili exulanti s rodnou vlastí a z jejich slz vyrostly zvláštní plané růže. Název Růžový palouček byl proto zvolen i pro místo, kde se dne 2. května 1724 loučili první exulanti - Moravští bratři - se Suchdolem. Ve skupině pěti mužů opouštějících tehdy Suchdol byli tři stejného jména - David Nitschmann - a museli být proto rozlišeni podle svých přezdívek: David Nitschmann, nazývaný Tesař (1695-1772) - později první biskup obnovené Jednoty bratrské, dále David Nitschmann (1703–79) později nazývaný Syndikus, David Nitschmann (1696–1729) zvaný Konfessor (zemřel ve vězení). Dále
to byli Johann Teltschik (1696–1764) syn rychtáře a Melchior Zeisberger (1701–81)
syn svobodného sedláka z Horního dvora.

Čekala je náročná cesta až do města Herrnhut (česky Ochranov) v Sasku, které r.1722 založil na panství hraběte Zinzendorfa tesař ze Ženklavy Kristian David. V Herrnhutu později všichni zaujali významná místa, proto je dějiny označují jako „Pět sloupů církve“. David Nitschmann Syndikus popisuje loučení s vlastí ve svém deníku takto: „Kolem desáté v noci jsme poklekli v polích na konci vesnice Suchdolu, modlili se za okolí, zvláště pak za Suchdol a prosili milého Boha, aby nás vedl jako národ Izraelský, ve dne oblakem, v noci sloupem ohnivým, ukázal nám zemi, kterou podle svého srdce pro nás vyhledal a vyvolil, kde by naše nohy klidně spočinuly...“

Společnost Moravian považuje vybudování tohoto památného místa Kravařska za jednu z největších aktivit roku 2021. Pozemek pro tento účel byl získán velkorysým darem ze zahraničí od potomka z rodu manželky hraběte Zinzendorfa. Značné úsilí pak muselo být věnováno odvodnění zamokřené půdy a zvýšení terénu návozem. Náročný byl převoz
a zasazení pěti již dost vzrostlých stromů (lípy z Herrnhutu). Do centra parčíku bylo vysazeno 15 divokých galských růží a přidány pamětní kameny se jmény a symbolickými otisky kolen pěti modlících se Moravanů. Kromě členů společnosti Moravian se na přípravných pracích podílela i řada příznivců. Slavnostní otevření Růžového paloučku
se konalo 24.9.2021 v průběhu IX.mezinárodní konference Moravian.

Rodný dům Kristiána Davida v Ženklavě

Ženklava (německy Senftleben) je obec s asi 1100 obyvateli a nachází se v dnešním Moravskoslezském kraji, poblíž Nového Jičína. Kristián (Christian) David je jejím nejproslulejším rodákem. Již svými současníky byl nazýván jako "moravský Mojžíš, božský tesař, apoštol či tvůrce Ochranova". Muzeum Kristiána Davida v Ženklavě je umístěno v jeho rodném domě (č.43), dnes již přestavěném. V domku je expozice, věnovaná Kristiánu Davidovi a tématům s tím souvisejícím.

Narodil se v Ženklavě 17. února 1692, otec byl Čech (pocházel z Bernartic nad Odrou)
a matka Němka. Kristián David si zvolil za své povolání tesařství, kterému se učil v Životicích. Tam se také začal zajímat o protestantství. Tajně se stýkal s rodinami, které se hlásily k náboženskému odkazu Jednoty bratrské. Roku 1722 podnikl cestu do Horní Lužice na panství hraběte Nikolause Ludwiga von Zinzendorfa (1700-1760), německého protestantského šlechtice a významného stoupence pietismu. Zinzendorf mu slíbil, že dovolí, aby se pod jeho ochranou usídlily pronásledované bratrské rodiny z Moravy. David poté převedl do Saska prvních 10 bratří. Tam pak 17. června 1722 porazil první strom, kterým tak položil základ k postavení osady, jež vstoupila do historie jako Herrnhut (Ochranov). Na Moravu se vrátil tajně ještě několikrát a postupně převedl další bratrské rodiny. V roce 1724 přivedl David do Herrnhutu skupinku mužů ze Suchdola nad Odrou. Jedním z nich byl také tesař David Nitschmann, který se o jedenáct let později stal prvním biskupem Obnovené Jednoty bratrské.

V dubnu roku 1733 byl vyslán společně s bratranci Stachovými do Grónska, aby tam pomohl založit misii a novou bratrskou osadu. Byl také při zakládání osady Herrendyk
v Holandsku a v roce 1729 poprvé navštívil baltské provincie (Livonsko), což byl začátek početně největší diaspory. Ačkoliv David neměl zvláštní vzdělání, měl pověst věhlasného kazatele. Po odchodu do exilu kázal v Halle, v Holandsku, jakož i v baltských zemích.
V roce 1749 zamířil s tzv. "Třetí mořskou kongregací " do Ameriky, kde taktéž pomáhal při výstavbě osad Nazareth a Bethlehem v Pensylvánii a dalších. Kristián David zemřel
v Herrnhutu 3. února 1751. Od roku 1890 byla umístěna na jeho rodném domku v Ženklavě pamětní bronzová deska s tímto textem : " Zde se narodil L.P. 1690 Kristián David, exulant, zakladatel Ochranova, spoluobnovitel Jednoty bratří, svědek evangelia mezi pohany."

Komenského památník ve Fulneku

Město Fulnek je vzdálené necelých 10 km od Suchdolu n.O. severozápadním směrem. Bratrský sbor ve Fulneku je v historickém povědomí města i širší kulturní veřejnosti připomínán jednak trvalou tradicí, jednak dochovaným kostelíkem (dnešní Komenského památník) a v neposlední řadě zdejším působením Jana Amose Komenského v důležitém a současně tragickém období jeho života. Do Fulneku přišel Komenský, když mu bylo 26 let. Působil zde jako kazatel Jednoty bratrské, a to v letech 1618 až 1621. Zároveň byl rektorem bratrské školy a věnoval se práci pedagogické a didaktické. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu, která v r.1622 zemřela na mor i spolu
s jejich dvěma dětmi.

Památník Jana Amose Komenského se nachází v centru města, hned u náměstí.
Stálá expozice památníku představuje osobnost „učitele národů“ z několika úhlů pohledu. V roce 2020 je památník v rekonstrukci a otevření nové expozice
je plánováno na květen 2021. Historický objekt kaple, ve které Komenský kázal, připomíná jeho sepětí s Jednotou bratrskou. Kaple je součástí areálu bývalého bratrského sboru ve Fulneku a od roku 1962 národní kulturní památkou.
Při modlitebně kdysi existovala i svobodná bratrská škola, zahrada, hřbitov
a obydlí správce. Dnešní podoba je výsledkem mnoha stavebních úprav.

Expozice památníku seznamují s životem a dílem J. A. Komenského ve Fulneku v letech 1618–1621, přiblížena je historie bratrského sboru ve Fulneku a obnovené církve Jednoty bratrské ochranovské od roku 1727. Památník představuje také filozofické a teologické spisy Komenského. Mezi nimi připomeňme jeho zásadní dílo, považované
za klenot literatury 17. století - alegorický příběh Labyrint světa a ráj srdce, dále filozofický spis Hlubina bezpečnosti anebo dílo Listové do nebe, výrazně ovlivněné myšlenkami Jednoty bratrské, které Komenský napsal právě ve Fulneku. Zajímavým exponátem je i objemná kniha z kůže, která zaznamenává vlastnoruční soupis všech děl, jež Komenský kdy napsal. Celkem jich bylo úctyhodných 224. K další badatelské činnosti patří zde vystavená Mapa markrabství moravského, na které ve Fulneku Komenský také pracoval. Památník představuje ve významné míře také Komenského pedagogický odkaz. Uvádí se, že poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Prosazoval povinnou školní docházku a pedagogické zásady a postupy, založené na názornosti a motivaci ve vyučování. Ty pak našly uplatnění ve výchově a vzdělávání nejen u nás, ale i ve světě. Inspirací mohou být všem i dnes Komenského pedagogické a didaktické spisy, jako například Informatorium školy mateřské, Škola na jevišti nebo Dveře jazyků otevřené.

Jan Amos Komenský byl posledním biskupem původní Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. V roce 1621 se musel jako příslušník protestantské církve i s rodinou skrývat. Nejprve to bylo na východě Čech, potom na konci dvacátých let odešel do polského Lešna, které bylo s přestávkami jeho domovem až do roku 1656. Možnost návratu do vlasti zhatil Vestfálský mír. Místo toho tak Komenský cestoval po Evropě a jako osobnost si získal věhlas napříč státy, které později aplikovaly jeho poznatky o modernizaci školství. Během cest navštívil Anglii, Švédsko, Uhry nebo Nizozemsko. Právě Amsterdam se stal jeho dalším domovem po roce 1656, kdy v Lešně došlo k požáru a on přišel o značnou část své práce. Ve své osvětové činnosti Komenský pokračoval až do své smrti v roce 1670. Pohřben je v nizozemském Naardenu, nad jeho památníkem má záštitu Česká republika.

Herzogwald

Zaniklá vesnice Herzogwald (česky "Herčivald" nebo "Lesy") se nacházela poblíž obce Dvorce v dnešním okrese Opava. Od roku 1890 zde existoval sbor Jednoty bratrské,
ve své době jediný na Moravě.

Sbor vznikl z potomků tajných evangelíků, u kterých se kdysi zastavovali Moravští bratři a jejich kazatelé, když tajně procházeli zdejšími horami. Po vydání tolerančního patentu patřili do luterského sboru v Kříšťanovicích, ale r.1890 zaslalo několik rodin do Herrnhutu přihlášku do Jednoty bratrské. Zpočátku patřili do sboru v Potštejně, od roku 1905 do Ústí n. O. V roce 1900 si postavili vlastní modlitebnu a faru. Roku 1925 byli přičleněni
ke sboru v Jablonci n. N. a v té době byl sbor také nejpočetnější, čítal kolem 80 členů.
Od r. 1939 se stal samostatným sborem, avšak po válce byli všichni členové vysídleni
do Německa. Posledním kazatelem sboru byl Willhelm Schulz, který zemřel ještě
v Herzogwaldu v roce 1945.

Do vesnice se pak přistěhovali obyvatelé z českého a moravského vnitrozemí.
Při stavbě Kružberské přehrady po r.1950 se obec dostala do hygienického pásma a proto byla vysídlena a budovy většinou zbourány. Dnes se v místě nacházejí již jen dva původní domy. Společnost Moravian zde započala práci v r. 2014 a umístila poblíž bývalé modlitebny památník a informační tabuli. Jsou tam i další památná místa, např. bývalý hřbitov Jednoty bratrské. Moravian připravuje širší projekt s výhledem na několik let, který má více odhalit historii obce a bratrského sboru a vytvořit i turisticky zajímavé místo. Spolupracovníkem na projektu je Karl-Heinz Körper z Berlína, jehož rodina žila
v Herzogwaldu až do r.1946.


Podrobnější informace o této zaniklé obci můžete nalézt např. zde ...

Vyprávění „Vzpomínky na Herzogwald” Václava Řehy...