Památná místa Moravských bratří v Suchdole n.O. a okolí


Park Moravských bratří
Rodný dům Davida Zeisbergera
Lesní kostel Martina Schneidera
Rodný dům Kristiána Davida v Ženklavě
Komenského památník ve Fulneku
Herzogwald


Park Moravských bratří

Park Park Park Park


Vítáme Vás v muzeu pod širým nebem! Moravští bratři po sobě nezanechali v Suchdole žádné hmotné památky, proto si je připomínáme alespoň stromy z míst, kde působili.

Naproti muzeu v místech, kde stál dům Davida Nitschmanna, prvního biskupa Jednoty bratrské, byl r. 1996 založen Park Moravských bratří, do nějž vysazujeme stromy z míst, kde Suchdolané působili.

Mělo by tam tedy být asi 130 stromů z pěti kontinentů. Tolik místa v parku nemáme, proto je vysazujeme i kolem muzea.

Každý strom je opatřen kamennou deskou s názvem místa a rokem získání. Vzniká tak unikátní sbírka, nemající obdoby. Park má již asi 30 stromů.

Park Park Park


V roce 2014 byla v parku vybudována dlouhá ozdobná zeď, na kterou zavěšujeme pamětní desky těm Moravským bratřím a sestrám, kteří se vydali na misijní cesty, nebo se jinak stali významní. V budoucnu zde bude 58 pamětních desek. Jsou vyráběny postupně, neboť na výrobu 1ks musíme shromáždit 12 200 Kč. Pokud by ses chtěl stát sponzorem pamětní desky, můžeš se stát jejím majitelem a "kmotrem".

Místo kde stál dům Davida Nitschmanna, prvního biskupa Jednoty bratrské,
je vyznačeno v trávníku kameny. Uprostřed parku je vztyčena replika Kleinschmidtovy lampy. V Grónském Godthábu za polárních nocí ukazovala Eskymákům cestu k misijní budově (naše svítí na solární energii).

V přední části parku na čestném místě stojí lípa z Herrnhutu, zasazená delegací
z Herrnhutu při založení parku. Následují další stromy z Evropy. Při rozcestí dominuje parku smuteční vrba což je strom obce Kunewald (nyní Kunín), kde bylo sídlo panství kunwaldského, kde docházelo k věznění. Připomíná tuto okolnost lavička v podobě vězeňské klády.

Na konci parku jsou stromy připomínající místa, kde působil apoštol indiánů David Zeisberger. Jeden z nich zasadila delegace Delawarů z New Fairfildu. Strom z Goshen
v Ohiu připomíná místo, kde je pohřben.



Rodný dům Davida Zeisbergera (Horní dvůr)



Rodný dům Davida Zeisbergera je velký hospodářský dvůr s aliančním erbem harrachovsko-lichtensteinským nad vjezdem. Je častým cílem návštěvníků, kteří chtějí navštívit místa, odkud vyšli do světa Moravští bratři. Jde o takzvaný Horní dvůr. Nachází se v Suchdole nad Odrou čp. 115 vlevo u silnice směrem na Kletné (poslední dům). Za třicetileté války jej koupil roku 1636 Lorenz Zeisberger z nedalekých Kunčic u Fulneku. Jeho potomek David Zeisberger (junior) se zde narodil na Velký pátek ráno 2.3.1721.

Celá Davidova rodina v roce 1726 uprchla do Ochranova (Herrnhutu), když mu bylo pouhých pět let. V roce 1736 odjeli jeho rodiče do Georgie v severní Americe, David však zůstal v Evropě a studoval v Holandsku. Po ukončení studií a návratu do Ameriky přesídlil spolu s rodiči do Pensylvánie. V roce 1741 se tam podílí na založení osady Bethlehem, významného střediska Jednoty bratrské. Započal potom misijní práci mezi Indiány a hájil i jejich práva proti bílým utlačovatelům.


David Zeisberger patřil k těm Moravanům, kteří ve své době tvořili dějiny "Nového světa". Založil asi 13 indiánských osad - bratrských sborů. Dějiny USA o něm píší jako o Apoštolu indiánů. Zeisberger hovořil plynule několika indiánskými jazyky a vytvořil i řadu literárních děl. Patří mezi ně biblické překlady, písně, katechetické a obecné vzdělávací materiály. Napsal také gramatické studie a slovníky, které prezentovaly indiánské jazyky s anglickými i německými ekvivalenty. Byly publikovány části jeho slovníků a jeho rukopis „Dějiny severoamerických indiánů“ napsaný v letech 1779-1780.
Jeho životní osudy se staly předlohami pro romány a povídky o Divokém Západu i dějepisných studií. Zemřel 17.11.1808 v osadě Goshen v Ohiu, kde je také pochován.
Podrobnější zprávu o jeho životě a díle je možno nalézt např. na tomto odkazu ...



Lesní kostel Martina Schneidera

Lesní kostel Martina Schneidera se nachází v rokli Kletenského potoka mezi dálnicí a vodní nádrží Kletné u Suchdolu nad Odrou. Je to místo, kde se scházeli tajní evangelíci v době náboženské nesvobody. Bylo to poté, co J.A.Komenský musel roku 1621 opustit Fulnek a lidé tady zůstali bez kazatale a bez duchovního správce. Docházeli sem proto tajně kazatelé z Uherské Skalice, nalézající se na dnešním Slovensku. V Suchdole našli útočiště u Martina Schneidera, který svým úsilím vlastně nahradil Komenského a další kazatele Jednoty bratrské. Schneider nejenom tajně přechovával tyto výpomocné kazatele, ale také vyučoval děti a mládež podle katechismu, který napsal a do Suchdolu poslal sám J.A.Komenský. Repliku lesního místa tajných shromáždění vybudovali členové společnosti Moravian v r.2007.



V současné době je středem tohoto lesního kostela zvláštní kámen připomínající oltář, na kterém je nápis “Lesní kostel Waldkirche“ a zobrazen Beránek s korouhví – znak Jednoty bratrské (ukřižovaný a vzkříšený Kristus). Pro turisty je zde informační tabule, připomínající historii tohoto místa. Každý rok, vždy třetí neděli v září odpoledne
(a rovněž při slavnostních příležitostech, např. během mezinárodních konferencí Moravian) se tu konají krátké bohoslužby. Je to obdoba těch shromáždění, která zde bývala ve zmíněné době v 17. století.




Rodný dům Kristiána Davida v Ženklavě

Ženklava (německy Senftleben) je obec s asi 1100 obyvateli a nachází se v dnešním Moravskoslezském kraji, poblíž Nového Jičína. Kristián (Christian) David je jejím nejproslulejším rodákem. Již svými současníky byl nazýván jako "moravský Mojžíš, božský tesař, apoštol či tvůrce Ochranova". Muzeum Kristiána Davida v Ženklavě je umístěno v jeho rodném domě (č.43), dnes již přestavěném. V domku je expozice, věnovaná Kristiánu Davidovi a tématům s tím souvisejícím.



Narodil se v Ženklavě 17. února 1692, otec byl Čech (pocházel z Bernartic nad Odrou)
a matka Němka. Kristián David si zvolil za své povolání tesařství, kterému se učil v Životicích. Tam se také začal zajímat o protestantství. Tajně se stýkal s rodinami, které se hlásily k náboženskému odkazu Jednoty bratrské. Roku 1722 podnikl cestu do Horní Lužice na panství hraběte Nikolause Ludwiga von Zinzendorfa (1700-1760), německého protestantského šlechtice a významného stoupence pietismu. Zinzendorf mu slíbil, že dovolí, aby se pod jeho ochranou usídlily pronásledované bratrské rodiny z Moravy. David poté převedl do Saska prvních 10 bratří. Tam pak 17. června 1722 porazil první strom, kterým tak položil základ k postavení osady, jež vstoupila do historie jako Herrnhut (Ochranov). Na Moravu se vrátil tajně ještě několikrát a postupně převedl další bratrské rodiny. V roce 1724 přivedl David do Herrnhutu skupinku mužů ze Suchdola nad Odrou. Jedním z nich byl také tesař David Nitschmann, který se o jedenáct let později stal prvním biskupem Obnovené Jednoty bratrské.



V dubnu roku 1733 byl vyslán společně s bratranci Stachovými do Grónska, aby tam pomohl založit misii a novou bratrskou osadu. Byl také při zakládání osady Herrendyk
v Holandsku a v roce 1729 poprvé navštívil baltské provincie (Livonsko), což byl začátek početně největší diaspory. Ačkoliv David neměl zvláštní vzdělání, měl pověst věhlasného kazatele. Po odchodu do exilu kázal v Halle, v Holandsku, jakož i v baltských zemích.
V roce 1749 zamířil s tzv. "Třetí mořskou kongregací " do Ameriky, kde taktéž pomáhal při výstavbě osad Nazareth a Bethlehem v Pensylvánii a dalších. Kristián David zemřel
v Herrnhutu 3. února 1751. Od roku 1890 byla umístěna na jeho rodném domku v Ženklavě pamětní bronzová deska s tímto textem : " Zde se narodil L.P. 1690 Kristián David, exulant, zakladatel Ochranova, spoluobnovitel Jednoty bratří, svědek evangelia mezi pohany."



Komenského památník ve Fulneku

Město Fulnek je vzdálené necelých 10 km od Suchdolu n.O. severozápadním směrem. Bratrský sbor ve Fulneku je v historickém povědomí města i širší kulturní veřejnosti připomínán jednak trvalou tradicí, jednak dochovaným kostelíkem (dnešní Komenského památník) a v neposlední řadě zdejším působením Jana Amose Komenského v důležitém a současně tragickém období jeho života. Do Fulneku přišel Komenský, když mu bylo 26 let. Působil zde jako kazatel Jednoty bratrské, a to v letech 1618 až 1621. Zároveň byl rektorem bratrské školy a věnoval se práci pedagogické a didaktické. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu, která v r.1622 zemřela na mor i spolu
s jejich dvěma dětmi.



Památník Jana Amose Komenského se nachází v centru města, hned u náměstí.
Stálá expozice památníku představuje osobnost „učitele národů“ z několika úhlů pohledu. V roce 2020 je památník v rekonstrukci a otevření nové expozice
je plánováno na květen 2021.
Historický objekt kaple, ve které Komenský kázal, připomíná jeho sepětí s Jednotou bratrskou. Kaple je součástí areálu bývalého bratrského sboru ve Fulneku a od roku 1962 národní kulturní památkou.
Při modlitebně kdysi existovala i svobodná bratrská škola, zahrada, hřbitov
a obydlí správce. Dnešní podoba je výsledkem mnoha stavebních úprav.



Expozice památníku seznamují s životem a dílem J. A. Komenského ve Fulneku v letech 1618–1621, přiblížena je historie bratrského sboru ve Fulneku a obnovené církve Jednoty bratrské ochranovské od roku 1727. Památník představuje také filozofické a teologické spisy Komenského. Mezi nimi připomeňme jeho zásadní dílo, považované
za klenot literatury 17. století - alegorický příběh Labyrint světa a ráj srdce, dále filozofický spis Hlubina bezpečnosti anebo dílo Listové do nebe, výrazně ovlivněné myšlenkami Jednoty bratrské, které Komenský napsal právě ve Fulneku. Zajímavým exponátem je i objemná kniha z kůže, která zaznamenává vlastnoruční soupis všech děl, jež Komenský kdy napsal. Celkem jich bylo úctyhodných 224. K další badatelské činnosti patří zde vystavená Mapa markrabství moravského, na které ve Fulneku Komenský také pracoval. Památník představuje ve významné míře také Komenského pedagogický odkaz. Uvádí se, že poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Prosazoval povinnou školní docházku a pedagogické zásady a postupy, založené na názornosti a motivaci ve vyučování. Ty pak našly uplatnění ve výchově a vzdělávání nejen u nás, ale i ve světě. Inspirací mohou být všem i dnes Komenského pedagogické a didaktické spisy, jako například Informatorium školy mateřské, Škola na jevišti nebo Dveře jazyků otevřené.



Jan Amos Komenský byl posledním biskupem původní Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. V roce 1621 se musel jako příslušník protestantské církve i s rodinou skrývat. Nejprve to bylo na východě Čech, potom na konci dvacátých let odešel do polského Lešna, které bylo s přestávkami jeho domovem až do roku 1656. Možnost návratu do vlasti zhatil Vestfálský mír. Místo toho tak Komenský cestoval po Evropě a jako osobnost si získal věhlas napříč státy, které později aplikovaly jeho poznatky o modernizaci školství. Během cest navštívil Anglii, Švédsko, Uhry nebo Nizozemsko. Právě Amsterdam se stal jeho dalším domovem po roce 1656, kdy v Lešně došlo k požáru a on přišel o značnou část své práce. Ve své osvětové činnosti Komenský pokračoval až do své smrti v roce 1670. Pohřben je v nizozemském Naardenu, nad jeho památníkem má záštitu Česká republika.



Herzogwald

Zaniklá vesnice Herzogwald (česky "Herčivald" nebo "Lesy") se nacházela poblíž obce Dvorce v dnešním okrese Opava. Od roku 1890 zde existoval sbor Jednoty bratrské,
ve své době jediný na Moravě.



Sbor vznikl z potomků tajných evangelíků, u kterých se kdysi zastavovali Moravští bratři a jejich kazatelé, když tajně procházeli zdejšími horami. Po vydání tolerančního patentu patřili do luterského sboru v Kříšťanovicích, ale r.1890 zaslalo několik rodin do Herrnhutu přihlášku do Jednoty bratrské. Zpočátku patřili do sboru v Potštejně, od roku 1905 do Ústí n. O. V roce 1900 si postavili vlastní modlitebnu a faru. Roku 1925 byli přičleněni
ke sboru v Jablonci n. N. a v té době byl sbor také nejpočetnější, čítal kolem 80 členů.
Od r. 1939 se stal samostatným sborem, avšak po válce byli všichni členové vysídleni
do Německa. Posledním kazatelem sboru byl farář Willhelm Schulz, který zemřel ještě
v Herzogwaldu v roce 1945.



Do vesnice se pak přistěhovali obyvatelé z českého a moravského vnitrozemí.
Při stavbě Kružberské přehrady po r.1950 se obec dostala do hygienického pásma a proto byla vysídlena a budovy většinou zbourány. Dnes se v místě nacházejí již jen dva původní domy. Společnost Moravian zde započala práci v r. 2014 a umístila poblíž bývalé modlitebny památník a informační tabuli. Jsou tam i další památná místa, např. bývalý hřbitov Jednoty bratrské. Moravian připravuje širší projekt s výhledem na několik let, který má více odhalit historii obce a bratrského sboru a vytvořit i turisticky zajímavé místo. Spolupracovníkem na projektu je Karl-Heinz Körper z Berlína, jehož rodina žila
v Herzogwaldu až do r.1946.



© 2021 Moravian.cz | Web design ToshTak.com | Doménu poskytla Jednota bratská
Partneři: Silesia Evropská unie Česko německý fond budoucnosti